Kuřácký příběh Terezy

Kuřácký příběh Terezy

Jmenuji se Tereza, narodila jsem se v roce 1984 a pocházím z Prahy, Braníku. Tady je můj kuřácký příběh:

První cigaretu jsem ochutnala ve třetí třídě na školních záchodech s kamarádkou. Se stejnou kamarádkou jsem o tři roky později, tedy v šesté třídě, začala kouřit sporadicky, avšak pravidelně. Flákaly jsme se mezi paneláky a učily jsme se kouřit. Asi tak první dva roky jsem nešlukovala, dokonce jsem si říkala, že nikdy šlukovat nezačnu, neboť mi to bylo odporné. Kouřila jsem, protože jsem měla pocit, že je to zábavné, že to patří ke stylu života, který jsme vedli.

V osmé třídě jsem již kouřila 3-5 cigaret každý den, o dva roky později jsem nastoupila na gymnázium. Škola byla vzdálená pět minut od metra a mě nenapadlo nic chytřejšího si tuto cestu krátit kouřením cigaret. Tak jsem se naučila kouřit ráno, pak samozřejmě o velké přestávce, o přestávce na oběd. Tou dobou to již bylo 10 cigaret.

V šestnácti jsem byla v nemocnici se spálovou angínou na infekčním oddělení. Nemohla jsem chodit ven, ale kamarádka mi skrze zamřížované okno nosila cigarety a kouřila jsem z tohoto okna (před sestřičkami mě kryla žena ležící se žloutenkou, která zápach z cigaret vzala na sebe, moji rodiče se to nesměli dozvědět). Při nástupu na vejšku jsem se s kouřením před rodiči už vůbec netajila, kouřila jsem doma, ale již jsem pociťovala touhu s kouřením přestat, neboť jsem byla v ročníku téměř jediný kuřák, ale najednou jsem zjistila, že to nejde. Nepozorovaně se počet vykouřených cigaret vyhoupl na dvacítku a místo toho, aby mě sociální tlak přinutil přestat kouřit, začali kouřit i spolužáci, kteří do té doby nekouřili. Kouření bylo jednoduše dobrým důvodem, proč se jít ven protáhnout po tříhodinové přednášce. Nechápu, proč bylo ostatním hloupé se se mnou jít jednoduše projít ven a proč evidentně překonávali odpor k cigaretě, aby se necítili, že o něco přichází. I když se někteří spolužáci přidali k tomuto zlozvyku, stále jsem byla ten nejvíce politováníhodný kuřák.

Jeden z nejhorších kuřáků

I ti, co kouřili, se divili, jak mohu kouřit ráno ještě před snídaní, proč chodím kouřit, i když je venku dvacetistupňový mráz, proč jsem s nimi nešla do čajovny, proč jsem kouřila i během sportování (např. na lyžích, na kole). A to nevěděli, že jednu za druhou kouřím také u počítače ve svém pokoji, ve kterém zároveň spím (a to i v době, kdy se nedalo příliš větrat kvůli velké zimě). A už vůbec nevěděli, že kouřím i v posteli, jak před spaním, tak po probuzení.

 

Mýty kuřáka

Až dnes si uvědomuji skutečnost, že jsem byla rovněž velice neohleduplný kuřák. Jednoduše jsem nemohla pochopit, že ten kouř není ostatním příjemný. Pro mě to byla droga, prostředek k utišení abstinenčních příznaků, ale vůbec mi nedošlo, jak kouř smrdí lidem, kteří na nikotinu závislí nejsou. To člověk nepochopí, dokud nepřestane kouřit. Ani jsem si nedokázala představit, jak strašně zapáchám. Připadá mi hloupé, že jsem vůbec v té době utrácela peníze za deodoranty, voňavky či hezky vonící šampón, když ve výsledku jsem téměř neustále zapáchala, jako kdybych strávila noc v nejhorší putice. Ne, nemyslete si, i když kouříte „na čerstvém vzduchu“, vaše tělo je kouřem přímo nasáklé a zapácháte přesně tak, jak popisuji.

S tím souvisí i moje naivní představa, že když ve svém kuřáckém pokojíčku tři hodiny nekouřím a na hodinu otevřu okno, můj přítel nepozná, že se v pokoji vůbec kouří. Skutečnost byla tak diametrálně odlišná, že mě to až vyděsilo. Tento pokoj ani po měsíci mého nekouření vůbec nepustil zápach kouře a to i přes chemické vyčištění koberců a nové vymalování. Ještě dnes, když se v něm třeba den nevětrá, tak zapáchá jako hospoda...

 

Snahy přestat kouřit

Přestat kouřit jsem se snažila od nějakých 18 let. Nejprve jsem zkoušela omezovat počet vykouřených cigaret, ale výsledkem byl nikotinový jojo efekt – vydržela jsem se omezovat tak týden a poté jsem začala kouřit ještě více než předtím. Snad abych si vynahradila to strádání. Pak mi rodiče k vánocům nakoupili celou sadu nikotinových náhražek – žvýkačky, náplasti a inhalátor. To jsem vždy vydržela tak den, pak jsem se stala tajným kuřákem a kombinovala nikotinové náhražky se skutečnými cigaretami. Samozřejmě jsem ve výsledku kouřila ještě více než před tímto pokusem.

První úspěšnější pokus jsem prodělala, když mi bylo 24 let a navštívila jsem hypnoterapeuta, jenž mi do podvědomí vštípil, že jsem nekuřák. Skutečně, po tomto zákroku jsem přestala kouřit ze dne na den a dokonce bez abstinenčních příznaku. Z této zkušenosti vím, že je nejefektivnější změnit vnitřní postoj ke kouření, se kterým vám pomůžeme v tomto kurzu. Bohužel po třech týdnech jsem si jen tak zapálila cigaretu, jelikož jsem byla zvědavá, co to se mnou udělá (problém s touto terapií byl v tom, že člověk nebyl varován před recidivou). Cigareta mi vůbec nechutnala, dusila mě, chutnala jako kanálové splašky, ale za pár dní jsem to zkusila znovu – říkala jsem si, nechutná mi to, můžu si kouřit jen když budu chtít. Ale to jsem vůbec nepochopila, jakým způsobem funguje závislost na nikotinu. Za krátko jsem kouřila stejně či dokonce víc než dříve. Tohoto hypnoterapeuta jsem poté navštívila ještě několikrát, ale účinek již nikdy nebyl takový jako po první návštěvě.

Cítila jsem se jako naprosto nenapravitelný kuřák, i moje matka přestala kouřit s pomocí jmenované terapie a to byla silným kuřákem přes 30 let.

Zažila jsem si s kouřením ještě mnoho starostí a ponižujících situací, až jsme jednoho dne s kamarádkou Martinou Landergott objevily metodu racionálního vhledu, se kterou jsem přestala kouřit ze dne na den. Jedná se o kognitivně-behaviorální postup (nejzásadnější pro nás byla publikace Snadná cesta jak přestat kouřit od A. Carra), díky kterému si člověk uvědomí, jak závislost funguje (např. jak cigarety mění naše racionální uvažování, že spousta pozitiv kouření jsou pouze získané iluze atd.), naučí se ji externalizovat, zneškodnit ji a navíc si osvojí takový postoj, že se k cigaretě nemá důvod vracet ani později či ve vypjatých situacích. Proces odvykání jsem si užívala s radostí, již je to pět měsíců (psáno v říjnu 2010) a na cigarety pomýšlím jen ve chvílích, kdy principy této metody předávám dalším kuřákům.

Foto z jednoho ze seminářů již jako exkuřák.

Exkuřák od 3. 5. 2010, napsáno v říjnu 2010